5. PRÁCE NEČEKÁ
05 Práce nečeká (Anděl, Andělka)
To potkal anděl anděla, pravil: „Prosím, jen chvilku stůj.“
Dodal, nepříliš zvesela: „Jsem trochu znaven, bratře můj.“
Druhý otočil k němu tvář, pak řekl“: „ Já ti rozumím,
kterak jen tíží svatozář, sám přece léta dobře vím.
Dávno je v rukou andělů pozemský unést každý hřích,
já tíhu toho údělu čím dál víc cítím ve dlaních.“
Je-li to pravdou pak i andělé mají občas ve tváři stín,
když v sobě nosí přání nesmělé, vyzpovídat se z cizích vin
„Víš, bratře, mívám někdy chuť … ale ne, už nic neříkám“;
ten druhý na to: „Buď jak buď, i já občas tu touhu mám.“
„Rozevřít křídla, odletět, jen tak se vznášet oblohou
a nikdy nevrátit se zpět, to andělé však nemohou!“
/:Je-li to pravdou pak i andělé mají občas ve tváři stín,
když v sobě nosí přání nesmělé, vyzpovídat se z cizích vin:/
„Rozevřít křídla, odletět, jen tak se vznášet oblohou
a nikdy nevrátit se zpět, to andělé však nemohou!“
„Pojď, bratře, práce nečeká …“